Ročně zažijí záchranáři tisíc útoků
Lidové noviny - 2. 5. 2003
PRAHA - Záchranná služba zaznamená každý den několik případů napadení svých lidí v terénu pacientem. Ročně jde až o tisíc útoků na záchranáře.
Jeden z takových incidentů se odehrál například na jaře 2001 v Praze 10. Násilník napadl posádku
přivolané záchranné služby a ta se před ním snažila skrýt v sanitce. Agresivní muž tedy promáčkl přední kapotu vozidla a poté prokopl čelní sklo. Než přijela policejní hlídka, utrpěli záchranáři a lékař četné odřeniny.
Podobná napadení jsou pro pracovníky záchranné služby všední záležitostí. Agresivní pacienti
občas útočí i s nožem, nebo dokonce pistolí v ruce. Zákon přitom záchranářům žádnou ochranu neposkytuje. "Podle zákona z roku 1966 musíme pacienta ošetřit, neseme za něj odpovědnost. Pokud ale s převozem do nemocnice nesouhlasí, nemůžeme nikoho nutit, to by bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod," vysvětluje mluvčí záchranné služby Jan Škoula.
Nejtěžší práce je s agresivními opilci
"Máme tedy pak volbu ze dvou špatných možností. Porušit práva pacienta a ošetřit ho proti jeho vůli, nebo ho nechat někde ležet. Když zemře, odpovědní jsme ale my," dodává Škoula. Podle něj by situaci řešilo vytvoření normy, která by upravovala práva a povinnosti záchranářů. Záchranná služba sice spolupracuje s policií, ale to zásadní problém neodstraňuje. Sanitka je na místě během několika
minut, a než dojede vozidlo policejní hlídky, může být už incident vyvolaný agresivním pacientem v plném proudu. Nejtěžší práci mají záchranáři s lidmi, kteří jsou opilí či pod vlivem jiné omamné látky. "Většinou zavolá cizí člověk, že někde leží opilec. My ho ale nemůžeme násilím nutit, aby jel na záchytku. To je právě situace, kdy chybí jasná zákonná úprava," tvrdí Škoula. Například loni
v Jihlavě převážela sanitka opilce v bezvědomí, když se probral, začal napadat posádku auta a potom utekl. Další důvod, proč pacienti napadají záchranáře, je nespokojenost se způsobem ošetření. "Často je podráždí jiný postup, než jaký
třeba vidí v televizi," říká Škoula.
S agresivitou pacientů se ale nesetkávají
jen záchranáři v terénu. Často se stává, že lidé, kteří vytočí číslo záchranné služby, začnou nadávat už rovnou dispečerům a urážet je. Záchranná služba zatím případy, kdy pacient fyzicky napadl záchranáře, neeviduje a nevede si o nich žádnou statistiku. "Byl by to jen alibismus, stejně nemůžeme nic dělat," říká rezignovaně mluvčí záchranné služby.
Apolena Tůmová
PRAHA - Záchranná služba zaznamená každý den několik případů napadení svých lidí v terénu pacientem. Ročně jde až o tisíc útoků na záchranáře.
Jeden z takových incidentů se odehrál například na jaře 2001 v Praze 10. Násilník napadl posádku
přivolané záchranné služby a ta se před ním snažila skrýt v sanitce. Agresivní muž tedy promáčkl přední kapotu vozidla a poté prokopl čelní sklo. Než přijela policejní hlídka, utrpěli záchranáři a lékař četné odřeniny.
Podobná napadení jsou pro pracovníky záchranné služby všední záležitostí. Agresivní pacienti
občas útočí i s nožem, nebo dokonce pistolí v ruce. Zákon přitom záchranářům žádnou ochranu neposkytuje. "Podle zákona z roku 1966 musíme pacienta ošetřit, neseme za něj odpovědnost. Pokud ale s převozem do nemocnice nesouhlasí, nemůžeme nikoho nutit, to by bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod," vysvětluje mluvčí záchranné služby Jan Škoula.
Nejtěžší práce je s agresivními opilci
"Máme tedy pak volbu ze dvou špatných možností. Porušit práva pacienta a ošetřit ho proti jeho vůli, nebo ho nechat někde ležet. Když zemře, odpovědní jsme ale my," dodává Škoula. Podle něj by situaci řešilo vytvoření normy, která by upravovala práva a povinnosti záchranářů. Záchranná služba sice spolupracuje s policií, ale to zásadní problém neodstraňuje. Sanitka je na místě během několika
minut, a než dojede vozidlo policejní hlídky, může být už incident vyvolaný agresivním pacientem v plném proudu. Nejtěžší práci mají záchranáři s lidmi, kteří jsou opilí či pod vlivem jiné omamné látky. "Většinou zavolá cizí člověk, že někde leží opilec. My ho ale nemůžeme násilím nutit, aby jel na záchytku. To je právě situace, kdy chybí jasná zákonná úprava," tvrdí Škoula. Například loni
v Jihlavě převážela sanitka opilce v bezvědomí, když se probral, začal napadat posádku auta a potom utekl. Další důvod, proč pacienti napadají záchranáře, je nespokojenost se způsobem ošetření. "Často je podráždí jiný postup, než jaký
třeba vidí v televizi," říká Škoula.
S agresivitou pacientů se ale nesetkávají
jen záchranáři v terénu. Často se stává, že lidé, kteří vytočí číslo záchranné služby, začnou nadávat už rovnou dispečerům a urážet je. Záchranná služba zatím případy, kdy pacient fyzicky napadl záchranáře, neeviduje a nevede si o nich žádnou statistiku. "Byl by to jen alibismus, stejně nemůžeme nic dělat," říká rezignovaně mluvčí záchranné služby.
Apolena Tůmová
2. května 2003
2. května 2003