Mikuláš, ztratil plášť

Je s podivem, že se svátek sv. Mikuláše slaví na den jeho smrti, tedy 6. prosince. Ale u světců už to tak většinou bývá, že místo v den jejich narození (které zejména u těch dávnověkých neznáme) se veselíme na den jejich, velmi často násilné, smrti. U Mikuláše je tomu stejně, v českých zemích již od 14. století. V předvečer svátku pak chodí za dětmi Mikuláš s čertem a andělem jako symboly zla a dobra rozdávající dárky.

4. prosince 2007
Zvyk obdarovávání je spojen s Mikulášem na základě legendy, podle které vykoupil tři dívky z nevěstince. Tam je poslal jejich zadlužený otec, aby vydělaly peníze na splacení dluhů. Mikuláš každý večer hodil do okna nevěstince jeden váček s penězi, a tím je zachránil. Dluhy byly splaceny a zbylo prý i na věno. Díky tomu je Mikuláš zpodobňován obvykle se třemi zlatými koulemi na knize jako symbolickými dary. Někdy jsou na obrazech místo tří koulí přímo váčky s penězi nebo zlaté pruty, tři chleby či tři zlatá jablka.

Světcův kult se začal šířit přibližně dvě století po jeho smrti. Nejvíce uctívaným byl však v Rusku v 8. století, kde se stal dokonce patronem země a po Panně Marii je zde nejuctívanějším světcem. Od 10. století se pak k oslavám Mikuláše připojila i Evropa, počínaje německým Porýním. Tam tehdy také vznikl lidový zvyk, který vydržel dodnes, a to je právě ono navštěvování a obdarovávání dětí.

Co víme jistě a co tušíme

Podle historicky doložených dat se Mikuláš narodil kolem r. 270 v řeckém Patrasu. Coby mladý muž byl zvolen biskupem v lykijské Myře (dnešní město Demre v Turecku). To se stalo někdy kolem roku 300. Poměrně záhy ale začalo pronásledování křesťanů, které rozpoutal tehdejší římský císař Galerius Valerius Maximinus. Neunikl mu ani Mikuláš, který byl kolem roku 310 vzat do zajetí a patrně značně mučen. Útrapy však přestál a o patnáct let později se zúčastnil nikajského koncilu. Pak už je známo jen datum jeho smrti, 6. prosinec mezi lety 345 a 351. Pohřben byl v náhrobním kostele v Myře.

Jeho ostatky však uloupili piráti v roce 1087 a přivezli je do Bari v Apulii, kde v té době vládli Normáni. Mikulášův prázdný kamenný sarkofág lze dodnes vidět v obnoveném dolním kostele Mikulášova chrámu v tureckém Demre, které je ale už jen městem zřícenin.

V apulijském Bari jsou zatím uchovávány ostatky světce v románské bazilice, která nese jeho jméno. Krypta s hrobkou byla posvěcena samotným papežem Urbanem II. Na rozdíl od zbytku světa ale obyvatelé tohoto města slaví svátek Mikuláše 8. května, což je den přenesení ostatků. Slavnosti, které se zde každoročně odehrávají, jsou velkolepé. Den předem prochází městem pompézní historický průvod a v určený den se všichni v loďkách vydávají na moře. Věřící na člunech plují dokonce až k Mikulášově soše.

Vousáč v červeném

Převlečení Mikuláši však chodí po celém světě. Liší se sice oblečením i jménem, ale jde stále o touž postavu. Podoba, kterou dnes známe, tedy vousatý starý muž v červeném plášti lemovaném kožešinou, byla vytvořena teprve přibližně před sto lety, kdy Mikuláše takto zobrazil malíř Moritz von Schwind. Ve východních zemích bývá Mikuláš často zobrazován i jako holohlavý.

Ve své tradiční podobě ale Mikuláš naděluje o Vánocích v Anglii, USA (Santa Claus), Švédsku a dalších zemích (někde jako St. Nicolaus), nejde ale přímo o spojení Mikuláše s vánoční nadílkou. U nás, jak již bylo zmíněno, chodí Mikuláš po domech, kde mají děti, a naděluje už pátého prosince.

Stal se patronem dětí, panen, ale i prostitutek, poutníků a cestujících, advokátů, soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů, hasičů, zajatců, pomáhá ke znovuzískání ukradených předmětů, chrání před zloději, je ochráncem dobré svatby, pomocníkem v nouzi.

Pranostiky vztahující se k Mikulášovi

Na svatou pannu Kateřinu sluší se schovati pod peřinu;
pak na svatého Mikuláše tuť jest zima všecka naše.
Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje,
ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše.
Na svatého Mikuláše je už zima celá naše.
Svatá Barbora mosty mostí, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.
Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
svatém Mikuláši často snížek práší.
Svatý Mikuláš splachuje břehy (pršívá).
Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.

Použité prameny: www.wikipedia.cz, www.vira.cz, web.quick.cz/apropos


Autor: Linda Nová, redakce portálu
5. prosince 2007
5. prosince 2007