Renovace hrobky Hermanna Waldsteina

Nový židovský hřbitov byl založen v roce 1890. Obřadní síň byla zbudována dle návrhu architekta Bedřicha Münzbergera v novorenesančním slohu. Hřbitov byl od počátku řádně rozdělen na hřbitovní pole, která byla postupně zaplňovaná hroby. Na hřbitově se pohřbívá dodnes. Mnohé umělecky hodnotné náhrobky jsou díly předních českých sochařů a architektů - Jana Kotěry, Josefa Zasche, Josefa Fanty, Čeňka Vosmíka, Jana Štursy aj. Jde o největší židovský hřbitov v České republice. Památková hodnota hřbitova spočívá v jeho kulturně historickém významu a ve vysoké architektonické a umělecké úrovni objektů a náhrobků, tvořících součásti areálu. Mezi nejhodnotnější kaplové hrobky tohoto hřbitova se řadí hrobka Hermanna Waldsteina.  

Hrobka Hermanna Waldsteina byla zhotovena krátce po roce 1890, přičemž autor návrhu není znám. Realizátorem byl kameník G. Ciani. Hrobka se nachází v nejstarší části hřbitova a má podobu antického chrámu s portikem tvořeným pouze dvojicí sloupů. Statika hrobky byla narušena a hrobka byla zajištěna výdřevou. Stav byl skutečně havarijní a vyžadoval bezodkladnou opravu, neboť reálně hrozil pád některých konstrukčních částí. Výdřeva byla pouze dočasné řešení. Celé bloky kamenů byly rozrušeny velkým množstvím trhlin a úbytkem materiálu, spárování absentovalo a modelace dekorů byla smytá. Kámen vykazoval pokročilou korozi.

Oprava hrobky zahrnovala restaurování kombinací konzervační a rekonstrukční metody s cílem odstranit příčiny další degradace kamenného materiálu architektury náhrobku a oživit původní výtvarné hodnoty památky pomocí tvarově i materiálově vhodně provedených doplňků. Nejprve došlo k odplevelení a zatravnění nezpevněných ploch v bezprostředním okolí hrobky, následovalo odstranění příčin degradace kamenného materiálu, čištění stávajících prvků s maximálním ohledem na zachování patiny kamene a určení míry tmelení i modelačních doplňků vždy dle míry dochování resp. poškození originálního povrchu v daném místě. Byla provedena injektáž a prolepení trhlin, výměna korodujících výstuží za výstuže z nerez oceli s kovářskou úpravou, nahrazení chybějících částí a prvků sekanými kopiemi z pískovce totožných fyzikálněchemických i optických vlastností, doplnění spárování vápennou maltou probarvenou ve hmotě a lokální barevná retuš. Svrchní strany tympanonu byly pokryty olověným plechem s patřičným okapním profilem. Všem pracím předcházelo zaměření a u kamenných prvků restaurátorský a chemicko-technologický průzkum.